Bali aneb Cesta zpět k sobě

Některé cesty člověka změní. Nebo alespoň něco v něm. Tím, co všechno vidí, i tím, co v sobě znovu objeví. A přesně takový byl náš dvoutýdenní jógový pobyt na Bali.

Naše cesta začala v samotném srdci ostrova – v Ubudu, kde jsme strávili první tři dny. To místo má v sobě všechno... jako by v něm čas plynul jinak. Všude kolem zeleň, vůně vonných tyčinek, úsměvy místních, nádherné stavby i spiritualita na každém rohu. Zároveň neustálé troubení motorek, auta a davy lidí. Přejít cestu chce trochu odvahy 😊 Ale tak nějak to všechno spolu fungovalo. I naše ubytování bylo důkazem toho, že klid a chaos mohou koexistovat.

Za branou rušného města jsme se ocitli v oáze ticha – prostoru určeném pro relaxaci a jógovou praxi. Každé ráno jsme vítali společnou praxí – uprostřed rýžového pole, v úplném tichu. Krásná jógová shala nás chránila před ranním sluncem, ale zároveň nám umožnila být součástí přírody. Ten klid, zpěv ptáků a vůně trávy se staly kulisou pro naši každodenní cestu do nitra. Bylo krásné scházet se každé ráno, společně vítat den a každý podvečer ho i společně uzavírat. Nechávat doznít naše pocity a prožitky.

Součástí pobytu byla nejen jóga, ale i objevování Bali, jeho magických míst a kultury. Navštívili jsme dechberoucí rýžové terasy v Tegalalang, kde jsme se zastavili, ztišili a jen vnímali krásu přítomného okamžiku. Každý krok mezi poli byl jako pohlazení pro duši. U vodopádu Goa Gajah a ve starobylé jeskyni Elephant Cave nám náš průvodce Artha vyprávěl nádherné příběhy a legendy – slova, která jako by zněla z jiné doby.

Pro mě osobně se nejsilnějším zážitkem stal očistný rituál v posvátném chrámu Tirta Empul. Vstoupili jsme do chladné vody, poklonili se u každého tekoucího proudu a ponořili se – pod proudy, pod hladinu. Nechali jsme za sebou tíhu, napětí, staré příběhy. Bylo to magické. Opravdové. A krásné.

 Teď už vím, že tohle byl ten okamžik, který jsem potřebovala zažít.

Vedle společného programu měl každý prostor jít svou cestou. Cestovní kancelář pro nás připravila nabídku dalších aktivit, a tak bylo na každém, jestli se rozhodne pro dobrodružství, nebo si vybere klid a odpočinek. Někdo se vydal za slony, jiný na trhy v Ubudu, kde byla nezbytností alespoň minimální schopnost smlouvat (což nebyla zrovna moje silná stránka 😊), někdo navštívil jógovou lázeň, masáže, … Právě tahle rovnováha mezi sdílením a svobodou vytvořila nádherný prostor, ve kterém si každý mohl vychutnat Bali po svém.

Jednoho večera jsme si dopřáli praxi na terase s výhledem na sopku Batur. Bylo to tiché, silné, naladěné. Artha nás provedl meditací, která nás připravila na následující nevšední ráno. A možná spíš ještě hlubokou noc – protože náš výstup na Batur začal už ve 3 ráno.

S čelovkami na hlavách a tichým očekáváním v srdci jsme se vydali do tmy. Cesta nahoru byla pomalá, soustředěná, tichá. A pak to přišlo – první světlo. Obzor se rozevřel a slunce začalo stoupat. Nebe hrálo všemi barvami a my stáli nahoře, s dechem zadrženým úžasem.

Bylo to nádherné. A sestup – už v doprovodu slunce – měl své vlastní kouzlo. Odměnou nám byly horké prameny. Teplo, které nám objalo tělo po cestě vzhůru. Úleva. Uvolnění. Klid.

Po tomto silném zážitku jsme se přesunuli na ostrov Nusa Penida, kde nás čekaly dny moře, odpočinku a otevřeného prostoru.

Ranní i večerní praxe probíhaly na terase s výhledem na nekonečný oceán. Zatímco v Ubudu nás objímala zeleň a zvuky džungle, tady to bylo jako jógovat přímo ve spojení s nebem. Jóga už nebyla jen na podložce. Byla v každém kroku, v každém pohledu na vlny, v každém nádechu.

Naše poslední zastávka byla v Uluwatu, v resortu La Joya. Místo s výhledem na oceán. Ještě jsme navštívili chrám Pura Luhur, vystavěný na útesech, kde se mezi námi proplétaly drzé opice, které se chtěly zhostit všeho, co jsme měli i my 😊.

Poslední večer jsme završili večeří na pláži, kterou pro nás připravili místní lidé. Společně jsme jedli, smáli se, sdíleli, ohlíželi se za celou tou cestou. A já si uvědomila, že tohle není jen konec jednoho pobytu – je to zavření jednoho vnitřního kruhu.

A právě tady chci z celého srdce poděkovat. Všem účastníkům, kteří byli součástí této cesty – za jejich otevřenost, důvěru, odvahu být sebou, smích i ticho, které jsme sdíleli. Byl to pobyt, kde jsme se navzájem inspirovali, drželi, rozesmívali, dojímali i zklidňovali. Jste pro mě důkazem, že skupina neznámých lidí se může během pár dní stát společenstvím.

Velké poděkování patří i našemu průvodci Arthovi, který se stal nejen zprostředkovatelem příběhů Bali, ale i přátelským a laskavým průvodcem celého našeho pobytu. Jeho přítomnost dodávala našim krokům jistotu a srdci klid.

A v neposlední řadě děkuji i cestovní kanceláři, za to, že umožnila vznik této jedinečné zkušenosti, kde se potkává cestování, jóga, kultura i návrat k sobě.

Bali nás naučilo zpomalit. Být. Naslouchat. Vidět krásu v jednoduchosti a sílu v tichu. Tohle nebyla jen cesta po ostrově – byla to cesta zpět k sobě.

A i když jsme se vrátili domů, nese si každý z nás v sobě kousek Bali. Svůj vlastní příběh. Byl to pobyt plný poznání, sdílení a hlubokých prožitků, které nelze přenést do slov – jen do vzpomínek, které zůstávají živé.

Děkuji.

Vaše Klára